Kolem kryptoměn koluje hodně mýtů a polopravd, které mohou nadělat i velkou neplechu, pokud jim lidé věří a jejich pravdivost dále nezkoumají. Některé z nich vrhají na toto odvětví špatné světlo, některé ho naopak neobjektivně glorifikují a jiné jsou prostě jen výsledkem špatného pochopení. Záleží na tom kdo a za jakým účelem je přiživuje a šíří. Často je cíleno konkrétně na Bitcoin, protože je největší a nejznámější a celý tento fenomén odstartoval – proto si klidně za slovo “kryptoměny” dosaďte i přímo BTC. Podívejme se tedy na ty mýty, které uslyšíte nejčastěji a možná jim i sami věříte.
1) Kryptoměny jsou pouze prostředek pro páchání trestné činnosti
Toto je možná nejčastěji používaný argument ze strany skeptiků či krypto-nepřátelských subjektů a autorit. Má navodit pocit, že kryptoměny jsou špatné, protože jejich jediný cíl, účel a využití je krácení daní, nakupování drog a ilegálního zboží a páchání podvodů. Proto by se jich lidé měli bát a vyhnout se jim. Skutečnost je ale jiná. Jeden příklad za všechny – mnohonásobně více financí v obchodu s drogami proteče skrze “starý dobrý americký dolar”, než skrze kryptoměny. A to je dolar brán a vládou USA pochopitelně prezentován jako symbol solidnosti. Netvrdím, že kryptoměny nikdy nebyly využity k takovému účelu, jistěže ano – ale to je prakticky každá měna na světě. Většina z kryptoměn včetně Bitcoinu ale svým principem fungování není pro obchod s drogami a nelegální činnost naopak moc praktická. Pokud se ptáte proč, odpověď je dohledatelnost v blockchainu. Jsou samozřejmě možnosti, jak sledování svých transakcí ztížit/znemožnit (existují různé “mixéry” a podobně), ale jednak je to složité a jednak to není dost dobře možné s velkými částkami. Stačí udělat pak jednu chybičku a kontrolní orgán se může dostat k celému Vašemu účetnictví.
Kryptoměny nejsou prostředek k páchání trestné činosti, jsou pouze prostředek – nástroj. Jako nůž například. Nůž můžete vzít a pobodat s ním člověka, nebo odříznout a ukrást kabelku či ho použít jako výhružku při přepadení. Jsou proto nože špatné a měli by se zavrhovat? Co na to houbaři, kteří jimi čistí své nálezy? Lovci, kteří potřebují ostrý nůž ke zpracování kořisti? Nemluvě o kuchařích, skladnících a hromadě dalších povolání, pro které je nůž nutnost pro vykonávání, nebo značné ulehčení. Princip nožů i kryptoměn je v tomto stejný – je to nástroj, jak ho ale využíváme je na povaze člověka, který jím disponuje. A zdaleka ne každý to dělá v tom negativním slova smyslu.
2) Kryptoměny jsou anonymní
Toto je pravda jen částečně, ale u většiny se dá použít spíše výraz pseudo-anonymní. Už jsme to narazili v přechozím bodu. Jsou určité typy, které mají opravdu striktně anonymní strukturu a transakce jsou nevystopovatelné a nespojitelné do větších segmentů účetnictví. Například takové Monero. Většina kryptoměn avšak (včetně těch největších jako jsou Bitcoin, Litecoin či Ethereum) má blockchain veřejný a naopak jsou transakce dohledatelné pro všechny. Jejich dílčí anonymita spočívá v tom, že dokud nikde nespojíte adresu se svým jménem, nikdo neví, že právě Vám tato adresa patří. Každý si tak sice teoreticky může prolézat Vaše “účetnitcví” (pokud má k dispozici Vaši adresu nebo hash nějaké transakce) , ale nikdo neví, že je konkrétně Vaše. Proto je důležité dbát na své soukromí a bezpečnost.
3) Kryptoměny jsou nekontrolovatelné a neovlivnitelné
Toto je také pravda jen částečně – především proto, že lidé často tyto dva termíny zaměňují. Neovlivnitelné rozhodně nejsou. Stejně jako u většiny komodit na trhu i kryptoměny a jejich cenu ovliňují vnější faktory v tom pozitivním i negativním slova smyslu. Velké pohyby (nákupy/prodeje) na burzách, legislativa jednotlivých států a jejich přístup ke kryptocelkům na svém ůzemí, vyjádření slavných osobností a velkých korporací a firem – to vše se pak odráží na kryptokomunitě a skrze ní i na cenách kryptoměn, které mohou vystřelit vzhůru, nebo se naopak propadnout. Vyjimkou jsou pak takzvané “stablecoiny” – mince s určenou/garantovanou hodnotou. Jejich cenu už z principu toto ovlivnit nemůže, ale tyto zase fungují pod záštitou nějaké korporace nebo přímo státu, což znamená, že i když nejsou takto ovlivnitelné, jsou jimi v drtivé většině případů (ne-li ve všech) přímo kontrolované.
Kontrola jako taková je u většiny kryptoměn opět věc jejich struktury. Záleží na tom, zda jsou spravovány a zastřešovány jedním konkrétním celkem (to pak kontrolovány opravdu jsou) a nebo, např. jako u BTC, je jejich provoz rozložen na celosvětou komunitu a těžaře a nikdo tak nemá pod palcem více než polovinu sám o sobě. To naráží na obávanou možnost “51% útoku”, kdy by někdo kontroloval více než polovinu výpočetního výkonu celé sítě dané kryptoměny, čímž by měl výraznou možnost manipulovat s transakcemi. Toto je ale čistě teoretická obava vzhledem k množství těžařů a těžebních hal rozesetých po celém světě.
4) Kryptoměny a zisk z nich není třeba danit, stát na ně nemá nárok
Na toto pozor – tento názor je oblíbený především u zapřisáhlých kryptoanarchistů. A co si budeme povídat, logicky opravdu něco do sebe má. Když stát fungování kryptoměn nepomáhá (naopak jim i někdy hází klacky pod nohy), proč by z nich měl dostávat svůj podíl v podobě daní? U vlastní fiat měny je to samozřejmě jiné, tisknou se bankovky, razí mince, stát podporuje svým působením a fungováním finanční infrastrukturu a daně z jejího výsledku si tak zaslouží (nebudeme teď debatovat jestli je nebo není jejich výše a využití přiměřená a v pořádku).
Názorů a postojů na toto téma je hodně, obecně ale platí, že se musíte řídit zákony státu, ve kterém jste občanem/ve kterém se nacházíte a provozujete svou finanční činnost. Pokud legislativa pokrývá tuto možnost (danění) konkrétně nebo i jen obecně, měli byste se podle ní zařídit. Možná to není pohodlné, logické ani “fér”, ale takto to prostě je. Pokud tedy generujete zisk (např. tím, že nakoupíte za 100.000,- a prodáte stejný objem krypta za 150.000,- a máte tak zisk 50.000,-), měli byste jej danit. A to i pokud tento zisk je realizován formou nákupu zboží či služeb – když zaplatíte kryptem jako ekvivalentem k fiat ceně, ovšem při vyšším kurzu, než byl při nákupu kryptroměny.
Toto je samozřejmě na svědomí každého z Vás. Já ovšem doporučuji se o tom poradit s odborníky a podle zákonů se řídit a nepokoušet se je oje*ávat. Ruku na srdce, človek u toho sice skřípe zuby, ale zase má klidnější spaní a nemusí se bát, že to na něj někdo vytáhne a bude se pak tahat po úřadech, soudech a platit mastné pokuty.
5) Bitcoin není ničím podložený, nemá proto žádnou hodnotu a je bublina
Že není ničím podložený je zavádějící až lživé tvrzení – není podložen fyzickou komoditou (např. zlatem) nebo právní garancí/aktivy, to je pravda, ale je podložený důvěrou jeho uživatelů. Zde možná namítnete – a co je to podložení důvěrou, to není nic hmatatelného co by mělo cenu! Ale to je právě ten zásadní omyl. Podložení důvěrou opravdu nevnáší jinou finanční hodnotu, ovšem zajišťuje, že BTC (a jiné kryptoměny s tímto principem) budou mít hodnotu, dokud je lidé budou používat – a to vždycky někdo bude. A to je, když se nad tím zamyslíte, obrovská věc. Lidé sami svým užíváním dávají celému systému hodnotu a ten je pak jasným obrazem ryzího a nejzákladnějšího obchodního modelu od pradávných dob – nabídky a poptávky. Tak, jak si my lidé danou věc ceníme a co za ni dáme, takovou hodnotu v tu chvíli ta věc má. A ne kolik nám někdo nařídí, že pro nás má mít.
Za mě osobně je toto lepší garance než zlato nebo aktiva národních bank, protože jejich zajištění hodnoty se v dobách skutečné krize k obyčejným lidem dostat vůbec nemusí. Toto si ale každý musí vyhodnotit sám, co je pro něj osobně přijatelnější 🙂
