Těžba je systém využívaný mnoho kryptoměnami pro ověřování a potvrzování trasakcí, u kterého zároveň většinou vznikají i nové mince/coiny/tokeny. Ten, kdo ji provozuje, je tedy (celkem logicky že? 🙂 ) těžařem.
Základním principem je to, že těžaři poskytnou výpočetní výkon svých strojů, aby počítali složité matematické rovnice a našli tak tzv. kryptografickou nonci. Ten, kdo ji “najde” vytvoří nový blok, který zahrnuje právě zpracované související transakce, odkaz na blok předchozí a právě tuto nonci. Jako odměnu pak obdrží poplatky (fee) ze zpracovaných transakcí a předem stanovenou odměnu v podobě nově vytvořených mincí.
Např. u Bitcoinu je tato odměna jediný způsob tvorby nových mincí od samotného počátku. V době psaní tohoto článku je to 12,5 BTC za každý blok, tedy každých 10 minut se celkový objem existujících Bitcoinů zvětší právě o těchto 12,5.. Každých 210 000 bloků, což jsou asi 4 roky, se ale tato odměna půlí a nakonci května 2020 se opět sníží, tentokráte na 6.25 BTC/blok a tempo uvolňování se tak snižuje. Poslední jednotky budou vytěženy až v roce 2140.
Úplně nejjednodušejí řečeno, těžaři pomocí svých zařízení potvrzují transakce, tím udržují platební síť v chodu, za to na oplátku dostávají poplatky z transakcí a nové mince.
Čím se těží
V úplných počátcích se těžilo na běžných domácích počítačích pomocí procesorů nebo grafických karet. Jak se ale zvyšoval počet těžařů a výpočetní síla jejich vybavení, i toto postupem času přestávalo stačit a lidé hledali způsob, jak svůj výpočetní výkon zvyšovat a mít tak větší šance na vytěžení bloku a související odměnu.
Začali si tak sestavovat takzvané rigy – jednoduché konstrukce čítající většinou několik grafických karet + základní desku a zdroj, které sloužily čistě za účelem těžby. Takováto zařízení se používají dodnes, i když jejich konstrukce a především obsažený hardware (instalovaná zařízení) se musí stále vylepšovat kvůli konkurenceschopnosti. Rig může vypadat např. takto:
V dnešní době se ale většina (minimálně profesionální) těžby zaměřuje na tzv. ASIC minery, což jsou zařízení přímo vytvořená od základu za účelem těžby a to často i jen jedné konkrétní kryptoměny. Tato zařízení sice nemají jiné využití (rig vždy můžete rozebrat a použít části do PC a díky nim např. hrát hry), zato však poskytují lepší poměr cena/spotřeba energie/výkon. Jelikož právě náročnost na elektřinu je jedna z velkých charakteristik těžby kryptoměn a je to zároveň největší průběžný náklad s ní spojený (na rozdíl o jednorázové pořizovací ceny zařízení), je to velmi důležitý údaj. Proto se také hodně profesionálních těžebních hal nachází v zemích, kde je elektřina levnější – vyplatí se jim to daleko více. Momentálně je asi nejznámějším výrobcem těchto zařízení firma Bitmain se svýmy Antminery. ASIC zařízení jsou rovněž stále zdokonalována a kdo ví, jak budou vypadat za pět nebo deset let. Nyní je to většinou nějak takto:
Jak se těží
Tzv. sólo těžba, tedy kdy člověk těžil sám doma na svém počítači nebo jednom zařízení už se moc nenosí. Sice teoreticky je to stále možné, ale díky velké konkurenci je velmi pravděpodobné, že spálíte daleko více peněz za elektřinu, než se Vám podaří vytěžit (pokud vůbec něco vytěžíte) a je to taková loterie. Můžete mít štěstí, ale rozhodně se na to spoléhat nedá. Většina těžby tak dnes probíhá sdíleně v uskupení lidí.
Těžba v “Pool”u
Přeloženo z angličtiny, Pool/[Půl] = “bazén”. Ten představuje uskupení lidí, kteří dávají dohromady výpočetní výkon a pokud se této skupině podaří vytěžit blok, odměnu si podle konkrétního přispění výkonem mezi sebe rozdělí.
Jako když každý k prázdnému bazénu přinesete kbelíky vody a dohromady naplníte něco, v čem se dá skutečně plavat. Pak se při plavání budete střídat, aby se dostalo na všechny, ale kdo přinesl plné kbelíky dva, bude mít dvakrát tolik plaveckého času za odměnu než ten, kdo přinesl jeden.
Díky poolům si něco málo můžete natěžit i z domova na výkonějším počítači, nebo s vlastním rigem či ASIC minerem. Nečekejte, že to z Vás udělá milionáře, ale dá se to. Přes různé aplikace, programy či portály jednoduše připojíte své zařízení a odesíláte svůj výpočetní výkon na společnou snahu. Jen si před zapojením do konkrétního udělejte průzkum, zda tento pool tzv. “vyplácí” – že to co natěžíte Vám pak skutečně i pošlou. Osobně bych řekl, že je lepší se orientovat na ty vetší a známé, které jsou ověřené – minimálně v začátcích, než se v tom začnete lépe orientovat. Těžba tímto způsobem má daleko větší šanci Vám něco získat. Čím větší a výkonější pool je jako celek, tím lepší – odměny sice budou menší, ale zato znatelně častější. Zde za zmínku stojí, že prakticky první pool, který přežil až do dneška, je původně český Slush Pool.
Těžící haly a těžba “v cloudu”
Dnes už běžně existují speciální velké haly, většinou v místech s levným zdrojem elektřiny, které jsou postavené a provozované čistě za účelem těžby kryptoměn. Tyto haly naplněné stroji za miliony dolarů s gigantickým výpočetním výkonem mají přirozeně daleko větší šanci něco vytěžit, než Vy doma. A pochopitelně málokdo má peníze a znalosti, aby ji sám celou zaplatil a provozoval. Existuje však mnoho projektů, skrze které lze do těchto hal investovat dílčím způsobem, ať už zaplacením nějakého balíčku nebo např, přímo koupí jednoho ASIC stroje, který Vám tam bude umístěn. Zde však jedním dechem musím dodat i varování – těch projektů sice existuje hodně, ale to zdaleka neznamená, že všechny z nich jsou solidní. Nezřídka se jedná i o čisté podvody. Proto než se pro něco takového rozhodnete, vše kolem projektu si řádně prostudujte několikrát, rozhodně neinvestujte více, než si můžete dovolit ztratit a pokud máte pochybnosti, raději tam neinvestujte vůbec. Vidina rychlého velkého zisku často znamená naopak rychlou ztrátu (o kryptoměnových podvodech si uděláme několik samostatných článků). Taková modifikace investice do hal je tzv. těžba v cloudu, kde také platíte za “balíčky” výpočetního výkonu. Tam vše pro Vás probíhá virtuálně (objednávka, smlouva, prohlížení a vybírání zisků atd.), ale i zde musí nakonec být někde umístěný fyzický zdroj výpočetního výkonu – patrně právě v nějaké této hale.
Mikrotěžba
Jedná se o specifický způsob, kdy se těží opravdu po maličkých částech s malým výkonem, zato však často pouze prostřednictvím prohlížeče v počítači a není k tomu třeba žádný speciální program nebo účet. Většinou se jedná o jednoduché webové stránky, které provozovatel má napojené na už komplexnější systém, který Vy ale řešit jako klient vůbec nemusíte. Na stránky zadáte cílovou adresu vaší peněženky, nastavíte si jak moc intenzivní těžbu chcete a stisknete tlačítko pro zahájení. A to je většinou vše. Až tuto záložku zavřete, skončí i proces. Zdaleka ne každá kryptoměna se ale takto těžit dá, např. u BTC to nemá vůbec smysl. Tou nejrozšířenější využívající tento systém je Monero, jehož struktrua je k tomu velmi vhodná. Velký potenciál má mikrotěžba např. v implementaci do webových stránek – pokud “pod nimi” běží v malém rozsahu, uživatele prakticky neovlivní, ale může pomoci např. s financováním chodu místo otravných reklam – ale pozor! Pokud byste toto na svém webu chtěli provozovat, nesmíme to činit bez vyloženého souhlasu uživatele. Jinak by se jednalo o neoprávněné zneužití jeho zařízení.
Rizika těžby – zvláště na PC/notebooku/smartphonu
Toto se týká i předchozího odstavce. Čím vyšší výkon totiž vyvíjíte, tím více spotřebováváte nejen elektřiny, ale tím více i opotřebováváte počítač a jeho komponenty (grafickou kartu, procesor, v návaznosti na nich i zdroj). Při časté a intenzivní těžbe se tak rapidně zkracuje životnost a vede to k tomu, že Vám prostě zatěžovaný komponent vypoví službu a “vyhoří” – prostě se zničí a přestane fungovat. Zkoušet těžbu je proto sice fajn, ale vždy toto mějte na paměti, opravdu. Herní počítač Vám totiž sice něco může natěžit, ale pokud si ho za rok/dva tímto “odpálíte”, nebrečte potom že nemáte na čem hrát a nemáte na nový 🙂
Z těchto důvodů také nesmíte provozovat těžbu na počítačích nevědomých uživatelů – pokud to uděláte, mohou Vám hrozit i vážné právní důsledky (na to jsou prostě zákony) a to nestojí za to.
