Původní anglické Confirmation, neboli Potvrzení, je výraz s podobným osudem jako fee, který nám jen lehce zparchantěl do počeštěného Konfirmace. Jedná o se o uznání transakce jako platné a zpracované – tedy potvrzené.

Konfirmace/potvrzení se navíc načítají i po prvotním zpracování, nebo-li zahrnutí do bloku, a nabalují se. Říká se tomu “hloubka” a má to svůj důvod – bránění padělání transakcí. Ono je totiž teoreticky možné, aby “šikovný” člověk/skupina, která právě vytěžila blok, do něj vložila falešné údaje a pokusila se tak manipulovat se záznamy v úmyslu např. obohatit se. I na to ale tvůrce celého konceptu Bitcoinu (ze kterého pak další kryptoměny většinou vychází a toto tím pádem přejímají) myslel.

Díky skladbě bloku jsou v něm totiž zahrnuty i informace bloku předchozího, už vytěženého, a při tvorbě toho momentálního jeho těžař zároveň ověřuje i správnost onoho předešlého. Tím pádem pokud by v něm byla transakce, která byla takto podvržena, nový blok ji odhalí, další konfirmaci jí už neudělí a z dalšího procesu ji tak vyřadí. Drtivá většina peněženek a burz má nastaveno, že prostředky připisuje k dispozici až po určitém počtu konfirmací (aby je případný podvodník např. nestihl utratit, než se na to přijde). Bývá to od 3 výše, ale vyjímkou není ani 6 – 10. Že by tedy někdo mohl podvrhnout transakci se teoreticky stát může, že by ale měl to štěstí aby náhodou hned vytěžil v pořadí druhý následující blok a udělil jí druhou konfirmaci, to by byla neuvěřitelná náhoda. A aby pak vytěžil ten ještě nejméně třetí blok v pořadí je už na úrovni teorie. Při průměrném požadavku na přípis 4 – 6 bloků/konfirmací do hloubky je toto tedy důmyslná bezpečnostní pojistka.